Během včerejšího odpoledne mi v ten „nejklidnější“ moment zazvonil telefon z cizího čísla, což mě trochu nadzvedlo, neboť jsem měla za to, že mě zas nahání nějaký bezva telemarketingový specialista s bezva průzkumem nebo nabídkou ještě víc bezva produktu (chvála práci, samozřejmě).

Moje ucho však zaslechlo milý ženský hlas, který se mě dotázal, zda bych mu mohla říct pár slov k domácí škole, kterou provozujeme (oficiálně individuální vzdělávání se to nazývá), protože stejně jako my má ona maminka dítě po těžké nemoci a tedy nesmí naše dětičky do kolektivu, aby nechytily nějakého bacila, a tak je výuka z domova jedinou možnou alternativou.

Domluvily jsem se na večerním rozhovoru, protože šrumec tu byl velkolepý. Kolem půl jedenácté v noci jsem ukončujíc skoro hodinový telefonát zaznamenala červa v hlavě, který mi nechtěl dát pokoj. Co že jsme to celou tu hodinu vlastně řešily??? Nakonec mi došlo, že jsme se převážnou část rozhovoru točily kolem tématu sebeocenění. Ta maminka mi líčila mmj svůj příběh, těžkou roli, kterou musí zastat, a já si uvědomila, jak moc byla vyprahlá po ocenění a jak potřebovala utvrzení, že dělá tisíckrát víc, než je nutné a vůbec možné.

Proč nedokáže ocenit sama na sobě, jak moc se dře a kolik věcí zvládá, když pro mě to bylo tolik jasné? Proč potřebuje utvrdit v tom, že mít ruce rozežrané od desinfekce není úplně fajn a být sedřená z úklidu kuchyně každy den tak, že už nemá sílu na nic jiného je celkem hrůza? Není to už postavené na hlavu?
Známe to vlastně všichni, že se častokrát chováme, jako by do nás pořád frčelo 220V a nebylo možné přestat, ale čeho je moc, toho je příliš, ne?
Tak jsem zas v kouzelném šuplíčku našla výstižnou myšlenku, kterou musím zmínit:
„Sice všeho moc škodí, ale může to být nádherné!“ Mae Westová

…a já dodávám, že u sebelásky a sebeocenění to platí 100násobně!!! 🙂

Jak by se nám mohly rozšířit obzory a jak bychom si mohli ulevit ze všeho tlaku kolem, kdybychom si byli každý den vědomi a stále si připomínali další z úžasných afirmací, jako např.: „Každý den si připomínám, jak moc cenná bytost jsem, jsem vděčná(ý), za svůj život, zdraví, dary, rodinu, přátele,….(apod.), za všechno, co dělám a zvládám a zavazuji se svůj život naplnit láskou, pokorou a vděkem za sebe sama, protože pouze z naplněného srdce můžu rozdávát svou lásku a své dary naplno.“

Schválně, zkuste to a já se vsadím, že svůj život a sebe sama začnete vnímat aspoň o píď jinak a už se nemusí stát, že v náhodném rozhovoru budete potřebovat podporu třeba i cizí ženské, protože všechno, co umíte, děláte, dokážete a zvládnete, budete jasně vědět a na sobě oceňovat a radovat se z toho (a navíc, už se takhle dřít ani chtít nebudete, to jako bonus) 🙂

Proto tvrdím, chvalte sebe, Pánbůh má na starosti víc nebe než tebe!