Příběh o dvou sestrách, ve kterém se zrcadlí mocná runa Gebo a její vibrace obdarování, spojenectví a harmonie…

Na první pohled se mohlo zdát, že o 5 let starší Paris nemůže svou malou sestru ani vystát. Ó, jak jí tak malá otrava komplikovala život! Nejen, že jí rodiče jako starší úkolovali spoustou nezáživných a pro teenagera otravných povinností, které navíc ani nepřináležely na řešení jí, ale právě věčně zaneprázněným rodičům, ale navíc kromě starosti o domácnost (mimochodem, lepší pořádek by tu stejně nikdo jiný nezvládl!!!..) se musela všude věčně tahat právě s mladší Konstancí. Chodila s ní do školy, vyzvedávala ji po škole, dohlížela na ni během fungování doma, pomáhala s úkoly a taky s malou sestrou musela chodit i ven po škole. V jejím volnu, mezi její vrstevníky a kamarády! Taková trapárna!
Občas byla už jen krůček od toho, aby svou drahou malou sestřičku vzala něčím pořádným po hlavě. Třeba se jí konečně rozsvítí a nebude pořád s něčím otravovat. A to spolu ještě musely mít jeden pokoj! Devítiletá Konstance byla úplně z jiného těsta. Zatímco Paris byla zodpovědná, systematická, pořádná a zvládla na jeden dech nejmíň 100 věcí a ještě skvěle, mladší Konstance byla věčně ve snách, hlavu v oblacích a učiněný chaos všude, kam se jen vrtla, ale na druhou stranu byla moc laskavá a soucitná dívenka. Vždycky ve svojí starší sestřičce viděla nesmírně důležitou osobu a, i když se obě spolu často hádaly a dokonce i praly!, dokázaly po večerech dělat i celkem dost lotrovin.
To pak bylo tak, jakoby si spořádaná Paris půjčila kousek divočiny od Konstance a Konstance na oplátku část rozumu od Paris. Někdy se obě tak zabraly do povídání nebo všelijakého blbnutí, až dorazili se vší přísností a vážností střídavě otec nebo máma a pořádně je srovnali do latě. Převážně máma měla svůj u holek oblíbený nástroj pro okamžité ulehnutí ke spánku. Ať bylo, kolik hodin chtělo, vždycky máma vlítla do pokoje a zahlásila: „Holky spěte, už je půl jedenáctý!“ Jenže to bylo, jak kdyby jen přilila oleje do ohně, protože tuhle hlášku obě děvčata milovala a vždycky, když s ní máma přišla, se holky neudržely smíchy. To pak musel zakročit otec, se svým hurónským hlasem je seřvat a to pak už taková prča nebyla a raději šly spát.
Stejně tak, když se malá Konstance narodila, její sestřička si dokonce rozbila koleno, když uháněla přivítat svou malou Konstance v domově. Nesmírně ji opečovávala, byla tak šikovná, když mamince s miminkem pomáhala a vždycky si věděla rady skoro jako velká. Za to jí Konstance milovala a vždycky věděla, že ségra má prostě pravdu a cokoliv starší Paris řekla, byla prostě svátost.
Když obě trošku povyrostly a Paris se rozhodla začít žít po svém a odstěhovat se, pro mladší Konstance jakoby se zhroutil svět. Měla Paris za zlé, že jí nechá samotnou a odejde si kdovíkam. Co bude bez ní dělat? Jak to všechno zvládne?
Jako ještě starší se obě často navštěvovaly i s partnery a přestože každá jiná, ohromně si rozuměly. Občasné výhrady vždycky přehlušily vzájemné porozumění a hluboké spojení. Jedna radila druhé, když zrovna nebyl úplně jednoduchý okamžik a navzájem si pomáhaly slovem, obejmutím nebo jakoukoliv praktickou pomocí. Pro Konstance byla Paris ženou se vší grácií i schopností se porvat se životem, bude-li to třeba a obdivovala svou sestru za všechno, co je schopná zvládat a jak je spořádaná a úspěšná, pro Paris byla její mladší sestra oporou, moudrostí, když třeba chvíli nevěděla kudy kam a díky kartám nebo jiným esoterickým věcičkám jí dokázala poradit nebo nahlédnout o trochu dál, než bylo v danou chvíli vidět.
Každá svou jedinečností mohla druhou obdarovávat, obě vzájemně mohly nahlédnout do jiného světa té druhé a něco cenného si odnést. Jedna pro druhou byla schopná vzdát se svého pohodlí, peněz nebo času, aby pomohla nebo strávila se sestrou jedinou svůj čas.
…i taková může být vibrace runy GEBO, která přináší výměnu, proud dávání a braní, obdarovávání ostatních svými jedinečnými dary a souznění a harmonie ve vztahu.